Mladá móda

Před týdnem jsem s lítostí konstatoval, že moje černočerný úzký džíny se začínají rozpadat. Kdysi černá barva se pomalu začíná blížit k šedohnědé, zadní kapsa prodřená od peněženky, přední děravá od klíčů, nohavice dole ošoupaný od sebe a podobně.

Rozhodl jsem se teda, že si koupim nový. Potřebuju je totiž zanedlouho k obleku, ke kterýmu nesnáším nosit ty oblekový pukový kalhoty. Vydal jsem se na Novej Smíchov na jistotu do Zary, kde mívaj pěkný a hlavně levný džíny. V kapse jsem měl litr, víc ne.

Přijdu do Zary, nemaj mojí velikost. Prohodim pár nepěknejch slov a pokračuju moji pouť obchodama. Do Nextu, Levisek a podobně radši vůbec se svou tisícovkou nechodim – tim se mi ten sortiment trochu, nebo spíš trochu víc, zužuje. HMko má na Smíchově jen dámský, super. Kam teď, řikám si?

Rozhlídnu se, jestli mě nikdo nevidí a ponořim se do CAčka. Z regálů na mě útočí vkusné mikiny s nápisy typu NAVY DPT. 1977 a podobně. Taky takový ty trička, co vypadaj jako by to byl krátkej rukáv na dlouhym. Džíny s nápisama DOWNLOAD a ďábelskejma obrázkama. Dámská tílka GLAMOROUS a CHEESY hýřící jasnýma barvama. Fakt divný věci. Kolem mě se prochází takový ten typ pětatřicetiletých matek, které vypadají na padesát, dvanáctiletý kluci, který se těší z prvního většího kapesnýho, a plešatý padesátníci.

Zamířim ke stojanům s kalhotama, je to děs. Jedny jsou vyšisovaný, druhý potrhaný, na třetích je nápis, čtvrtý jsou široký s rozkrokem proklatě nízko. Když konečně zahlídnu něco černočerného a úzkého, je to z nějakého divného semišového matroše. Děs, móda z roku 2002, smutek.

Odebírám se z CAčka a zapřísahávám se, že do New Yorkeru opravdu nepáchnu – to si nelajsnu. Mám blbou náladu, chci jít domu. Ale tu se vedle mě objeví Kenvelo, zvenku vypadá vcelku hezky. Nebyl jsem tam tak 7 let, takže vůbec netušim, jestli se kvalita zvedla. Dost v to doufám. Vcházím dovnitř a mířim opět ke stojanu s džínama. Podívám se na první a hned ke mně přiskočí nějaká paní (slečna?) vypadající na takovejch 40.

„Můžu vám nějak pomoci?“

„Potřeboval bych nějaký klasický černý a úzký džíny. Takový jako mám na sobě.“

Pani se na ně podívá, pak se mi podívá zpět skepticky do očí a praví větu, která mě tak dosere, že tim pak oblažuju svoje kamarády ještě dva dny:

„My jsme tu spíš na tu mladou módu. Nechcete radši něco, co nosí vaši vrstevníci?“, prohlásí s úsměvem.

JAK JAKO, MOJI VRSTEVNÍCI? 
TO JE SNAD NĚJAKÁ MÓDNÍ POLICIE? 
TO MAM KURVA NOSIT DŽÍNY S KAPKAMA OD BARVY, NÁPISAMA A VYŠISOVÁNIM ÚPLNĚ VŠUDE? 
CO JE ŠPATNÝHO NA OBYČEJNEJCH ČERNEJCH DŽÍNÁCH? 
A CO MI DO TOHO VŮBEC MÁTE CO KECAT?

Ať žije česká oděvní kultura. Howgh.